Madrid, Toledo…nepřekonatelné!

Je tomu již pár dnů, co jsme se vrátili, takže vám dlužím jedno vyprávění…Nastražte ouška a vězte, že tohle byl výlet za všechny prachy!! (no stálo to dost, ale tohle myslím v přeneseném významu slova) Ve čtvrtek 18. října cca kolem jedné hodiny za překrásného slunného počasí jsme vyrazili opět v pěti (Péťa, Slávek, Jana, Zuzka a má maličkost) navštívit hlavní město naší nové druhé taktrochuvlasti.

Věci se měly tak…navštívit Madrid jsme samozřejmě měli v plánu, ale tenhle víkend byl vybrán hlavně proto, že přes Madrid letěli Péti kamarádi do Mexika a tak se s nima domluvila, že jí dovezou nějaký věci a kartony cigaret. Nabídla nám, že si k nim taky můžem něco dát, tak mě napadlo, že si něco nechám poslat z domova, když je příležitost. Tím jsem zjistila, že mám úplně nejlepší kamarády na světě, který by mi mohl každej závidět. Oni mě možná trošku proklínaj, ale já jsem hrozně ráda, že je mám. Nechala jsem si totiž doma připravit pár věcí, Ninuška mi je vyzvedla, dovezla do Prahy, tam je u ní v práci vyzvedl Dalík, přikoupil slovník a Verča to odvezla na Staromák kočímu Zdendovi, co tam jezdí s kočárem, ten to dovezl na statek a tam si to vyzvedl Péti táta a přibalil to Kachně do kufru….je to šílený co? Když mi došlo, co jsem způsobila a kolik lidí s tím mělo potíže, tak jsem už litovala, že jsem takovou haló akci vůbec spouštěla, ale už bylo pozdě. Každopádně všem moc děkuju, jsou to prostě zlatíčka! Vím, že je na ně spoleh a že jsou prostě jedinečný!:-)

Druhý důvod byl, že se tenhle termín hodil Terce. Terka je jedna spolužačka ze zemědělky, která je na Erasmu v Madridu, Slávek se s ní zná, takže jí napsal, jestli bysme u ní nemohli někdy přespat a ona nám nabídla tenhle víkend. Bydlí sama v maličkým bytě, nás jelo pět, plus ještě ty dva co letěli do Mexika…celkem nás v tom pidi bytečku spalo osm, což byl rekord, možná na zápis do Guinessovky. Terka je tam úplně sama, původně měla bydlet v tom bytě s kamarádkou, která tam jela jen pracovat, ale vzdala to, že je zamilovaná a vrátila se do Čech. Jinak tam není žádnej Čech, kterýho by znala (ze zemědělky tam nikdo nejel), ani nezná žádný Erasmáky, takže říkala, že první měsíc byl fakt krušnej, že po večerech brečela do polštáře, a i teď jí bejvá pořádně smutno. Na druhou stranu se kamarádí se španělama, takže už docela dobře mluví, ale ona na to má i talent, takže jí to problém nedělá.

Takže jsme u ní přespali ten první den v osmi, dostali jsme večeři a vůbec krásně se o nás postarala. Druhej den jsme s Jančou a Zuzkou vyrazily po městě, Péťa jela odvézt ty dva na letiště a pak se jela podívat na natáčení filmu (má v Madridu známý od koní)  a Slávek šel na tenis, protože byl zrovna v Madridu Masters nebo co, takže si sehnal lístek a byl celej nažhavenej! My jsme oběhly všechny důležitý místa a památky v Madridu, začaly jsme od nádraží - Atocha je obrovský vlakový nádraží, uprostřed jsou palmy a želvy, takže to stojí za to vidět. Pak jsme vyrazily k parku Retiro, cestou jsme narazily na ulici, kde jsou stánky „a la antikvariát“, milióny knížek za pár euro, koupila jsem si dvě po euru, např. Scarlet ve španělstině, kdybyste náhodou nevěděli, tak je to docela bichle, mám to tak přibližně na celej život, ale co, třeba to i jednou dočtu. Pak jsme pocouraly po parku, je to tam fakt nádhera, vůbec by mi nevadilo žít v Madridu, kdybych bydlela poblíž. Tam je vážně pohoda, krásná růžová zahrada (trošku nám připomínala Petřín, ale jen trošku), obrovský jezero pod obrovskou sochou Alfonsa několikátýho, kde jezdí lidi na lodičkách…a tak. Moc se mi tam líbilo. Taky tam byla spousta stromů, což nám připadalo jako ráj, dokonce i žloutly a opadávaly! Trochu jsme se cítily jako doma! (V Seville opravdu nemá co opadávat, ty palmy nějak barvu nemění, takže jsme zatím žádnej podzim nezaznamenali.) Pak jsme vyrazily obhlídnout památky, přes náměstí Sol, kde se údajně na Silvestra pojídá hroznové víno (španělská silvestrovská tradice – my se radši pořádně zlejem a boucháme petardy, no ne?). Viděly jsme toho hodně, byly jsme úplně znavený a vyhladovělý (samozřejmě chudý český studenti si jen tak něco v centru Madridu nekoupí), ale stálo to za to. Jen byla škoda, že jsme měly jen jeden den, nestihly jsme nic zevnitř, jen jsme oběhly centrum, památky, na fotečku a běžely dál.

Druhý den jsme v osádce auta vyměnili Zuzku za Terku (Zuzka šla do Prada) a vyrazili na výlet do Toleda. To já byla hrozně ráda, protože od tý doby, co jsem četla Židovku z Toleda, jsem to tam prostě hrozně chtěla vidět. A jestli mě nějaký město uchvátilo, tak to bylo Toledo!! Fakt, že jo! Vřele doporučuju všem. Není to tak daleko od Madridu a stojí to za to! Až někdy pojedete do Španělska, tak neváhejte. Madrid a Toledo! Jednoznačně. Ačkoli je pravda, že Andalusie je Andalusie, tam se taky musí! (Adalusie – jih Španělska – Sevilla, Granada, Cordóba atd.) No prostě jsem to jen chtěla vychválit a nemám dost slov! Toledo mě dostalo, naprosto. Má atmosféru, nebo možná pro mě, ale bylo tam krásně. Dokonce jsem našla i Galianu (místo kde žila ta moje židovka), myslela jsem, že už tam třeba ani není, ale našla jsem ji! Přemluvila jsem je, aby mě k ní odvezli, protože je až za městem, za řekou. Jenže když jsme dojeli k bráně, zjistili jsme, že to tam není přístupný, tak nevím, k čemu to slouží. Koukla jsem jen z dálky, ale stejně jsem byla celá šťastná, ani jsem nemyslela, že se mi to někdy splní.

Večer jsme ještě v Madridu zašli na nejrušnější noční ulici, kde opravdu byla spousta lidí, kteří korzujou z hospody do hospody. Dali jsme si v jedný pivo, ve druhý drink za pět euro a jeli jsme zas posledním metrem zpátky, žádný vzrůšo, chudý češi…

V neděli jsme dopoledne před odjezdem zašli na Rastro, madridský trhy. Měli jsme štěstí, že Terka bydlí jen o pár ulidi odtam. Utratila jsem tam všechny peníze, co jsem s sebou měla a kdybych měla víc, utratila bych víc. Jenže kdybyste viděli ty spousty krásných serepetiček, taštiček a podobně…když já pro to mám prostě slabost. Tak jsem si dovezla nějaký náušničky, nějaký žebračky, hodinky a ze všeho mám obrovskou radost, a ani si to nevyčítám. Jen jsem ráda, že jsem s sebou neměla víc, protože jak je známo…serepetiček se člověk nenají. Tak aspoň hlady snad neumřu!

(Maminko, vaříme si tu celkem pravidelně, žádná špatná strava, ale už se těším domů, na pořádnou baštu, přeci jen žádné kuchařské umění tady nepředvádíme, pořád samý těstoviny, sem tam si dopřejem maso třeba s rejží, ale žádnej luxus, když vám řeknu, že jsem tady z těch lepších kuchařek, tak vám to asi bude jasný! Čili převážně vařím já (teda jako pro nás dvě) a můj buřtguláš měl dokonce úspěch!)

Tak končím, příště bude Barcelona, tak se těšte, zatím adiós!