Už jsem dlouho nepsala, tak ani nevím, kde začít…čas tu bohužel hrozně letí, připadá mi, že nic nestíhám, ale na druhou stranu, už jsme toho i dost podnikli...začnu popořádku, mám na plánu popsat základní dvě témata: výlety ….a pak ostatní události.

Výlety

Ronda. Díky tomu, že tu máme to auto, který jezdí na plyn a tudíž za levno máme celkem dobrou možnost podnikat nejrůznější výlety. (Teda dalo celkem práci sehnat tu plynovou pumpu, protože tady na to jezdí jen taxíky a musí mít povolení, ale naštěstí v Seville jedna je). Trošku horší je to s noclehem, ale dá se (v pěti ve Feldě-no je to zážitek!)…První víkend v říjnu jsme vyrazili do Rondy. Péťa se Slávkem tam absolvovali měsíční kurz španělštiny (Péťa dvakrát), tudíž to tam celkem obstojně znají. Přibrali jsme ještě Zuzku (ta je tu z brněnský ekonomky) a v pěti jsme v pátek po škole vyrazili vstříc radostným událostem. Já jsem byla trochu nechcípaná, tak jsem chvíli váhala, taky jsem v Rondě už jednou byla, v květnu s klukama, ale je tam krásně, tak už jsem se moc těšila, jen jsem doufala, že jí konečně uvidím pod modrým nebem! Krajina kolem Rondy je nádherná, mnohem hezčí než placka kolem Sevilly. Dorazili jsme až pozdě odpoledne a samozřejmě bylo dost zataženo, k mojí smůle. Obhlídli jsme obvyklá místa – hlavní bulvár, skály, akvadukt a pomalu se setmělo. Večer jsme zašli do hospody, kde je pípa přímo na každým stole a ochutnali několik tapas. Byl to pro nás trošku oříšek vše přeložit, takže jsme občas objednávali se zatajeným dechem, co že to vlastně přinesou. Dělali jsme tam strašnou ostudu, protože nám to pivo moc nešlo natočit, vždycky jsme měli centimetr piva a zbytek pěny a čekali jsme až to dojde, fakt ostuda – češi a neumí si natočit pivo! Španělé u vedlejšího stolu se nám pořád smáli a nakonec nás to museli naučit, ale měli z nás vážně atrakci! Pak jsme pokračovali do Péti oblíbeného klubu Husky´s, který patří nějakýmu američanovi. Bylo tam pořádně narváno a Janče, Zuzce a Slávkovi se tam nelíbilo, tak se otočili na patě a šli spát do auta. Péťa byla nadšená, mně se moc nelíbila hudba, ale začali se tam s námi hned bavit nějaký španělé, tak se mi tam docela líbilo. Američan si Péťu pamatoval, tak jsme dostali několik medových rumů zadarmo a nálada se začala stupňovat :-). Nakonec začali pouštět i dobrou muziku, tak už se mi tam vyloženě líbilo. Trošku jsem si pokecala s těma španělama, pak s dalšíma, co měli nějaký český kamarády, takže byli nadšení, že jsem z Čech a byli hrozně milý. Takový druhý Luigi. Konečně jsem si teda trošku zakonverzovala, protože stačilo mluvit hodně lámaně a oni mě ještě strašně chválili. (Na chvíli odbočím, moje jazykové schopnosti se příliš nezlepšují, musím na tom zapracovat! Už jsem tu měsíc a pořád nic! To je tím, že jsme pořád spolu s ostatním čechama, ale zaplaťpánbůh za to!! Co bych si tu sama počala!) Jo a k medovýmu rumu – to je lahoda! Taková ještě lepší medovina! Mňam! A zadarmo chutná dvojnásob. My jsme tu vůbec za takový dost socky, ale co, nedá se svítit, chudý češi…

Asi ve tři jsme se odtam vymotali a šli jsme taky spát, čímž se komfort noclehu těch tří podstatně snížil, opravdu to moc nešlo se tam vejít, Péťa spala s rezervou, my tři v zadu leda na boku, no sranda! Naštěstí jsme se ráno probudili do krásného dne, všude azúro, prostě paráda!!! Na snídani jsme šli na hlavní bulvár, do kavárny, kde dělají tradiční španělské churros (čti čuros) – taková smažená kobliha ve tvaru obrovského lejna. Podle počtu osob nasmaží několikapatrové lejno a podávají ho s hodně hustou čokoládou v hrníčku, do které se to namáčí. Je to sice strašně mastný, ale mňamka!! A pak se mi splnil sen. Procházka po Rondě pod modrou oblohou. Zašli jsme i do starých arabských lázní, kde to bylo opravdu moooc pěkný. Jsou to teda jen zbytky stavby, ze kterých se dá jen tušit, co a jak bylo, ale pouští tam k tomu video, takže se člověk úplně ponoří do té doby. Taky bysme si takovou lázeň dali, kor po té noci! Ještě jsme se v Rondě oproti původnímu plánu trochu zdrželi a odpoledne už jsme vyrazili směrem k dalšímu bodu naší trasy – San Pedro. San Pedro je nádherný přímořský městečko na Costa del Sol (pobřeží středozemního moře). V sezoně tu musí být hrozně našlapáno, teď jsme se na pláži váleli téměř sami. Mě teda naprosto uchvátily především ty nádherný rezidence v kopcích nad městem, to byly baráčky jak z pohádky, nebo možná spíš jak z mých snů. Jasně, že tam bydlí horda pracháčů a zazobanců, ale stejně jim to závidím!! Všude klídek, moře, sluníčko = paráda! Pláž byla teda trošku horší, obecně platí, že pláže na pobřeží středozemního moře jsou horší a jezdí sem turisti. Pobřeží atlantiku – Costa de la Luz – je mnohem hezčí, písčitý pláže a tak a jezdí sem hlavně španělé. Další noc v autě už jsme nehodlali absolvovat, tak jsme vyrazili k domovu, ještě jsme si cestou udělali piknik na kapotě Feldy, což bylo takové romantické zakončení povedeného víkendu!

Moře podruhé! Tenhle víkend (v pátek bylo volno) jsme vyrazili opačným směrem, na Costa de la Luz. Tentokrát jsme do Feldy přibalili Luigiho a směle kupředu! V pátek jsme se rozhodli prohlídnout si Jerez a Cádiz, což jsou 2 města při pobřeží kousek na jih od Sevilly, takže jsme tam byli za chvilku. Odpoledne jsme strávili v Cádizu na pláži, kde to bylo luxusní, písek, sluníčko, málo lidí…Luigi pořád měl něco s tím, že už je jako zima, ale oni tomu vůbec nerozumí! :-) Sice se přiznám, že jsem do moře nevlezla, ale zima nám teda rozhodně nebyla! Západ slunce na pláži byl vyloženě úchvatnej, tak jsme si tam zablbli a pak jsme vyrazili do města. Trošku jsme si to tam prošli, zašli na tapas a pak jsme se tam na takovým menším náměstí učili navzájem polku a sevillánu (národní tanec, cosi jako flamenco), takže jsme opět dělali atrakci kolemjdoucím. Pak jsme zašli na zmrzlinku za hříšný peníze a zpátky na pláž. Slávek, Péťa a Luigi spali na pláži a my s Janou v autě. Naštěstí. S mým spacákem do + 25° bych na pláži asi umrzla. Na rozdíl od nich volím radši spánek do kostičky v teple :-). Bohužel jim byla v noci opravdu zima a Slávek si ještě pro jistotu zablokoval záda, takže nejsme zas takový otrlý trempové, za jaký se v skrytu duše považujem. V sobotu byla na plánu vesnička El Rocío, kterou nám doporučil Vašek. Je to taková vesnička ve stylu westernu, čekali jsme, že to bude hezký, ale naprosto to předčilo naše představy. Především koňák Péťa byla ve svým živlu. Louka kolem je bývalé moře, kde jsou pořád jakési močály se slanou vodou a tam žijou divoký koně, který se tam v klídku brodí a vypadají nádherně. Já viděla divoký koně!! Jinak jsou tam baráčky, který jsou opravdu jak ze španělskýho divokýho západu, všude všechno s koňma, postroje, sedla…koně prostě všude. Taky tam je nějakej slavnej kostel, do kterýho jsme vlezli a zjistili jsme, že je tam strašná spousta lidí a zrovna tam probíhal nějakej hromadnej křest asi 10 dětí! Pak nás v jedné uličce zaujala hudba, která vycházela z jednoho domu, hráli tam na živo a zpívali a měli otevřený dveře, takže bylo vidět dovnitř, jak tancujou nějaký ty jejich španělský tance. To my rádi, takže jsme tam šli nenápadně nakouknout, oni tam něco slavili a projevila se typická španělská pohostinnost – hned nás zatáhli dovnitř, dostali jsme pivo a koukali jak z jara. Mezi písničkama do mikrofónu zdravili „republica šeka“ a pak to vypadalo, že po nás snad budou chtít něco zpívat nebo tak, tak jsme se rychle zdekovali, že nám jako letí letadlo, protože to vypadalo, že by nás odtam snad v životě nepustili, ale byl to super zážitek, fakt že jo!! Pak jsme jeli na pláž blízko týhle vesničky, kde to bylo opět nádherný a rozhodli jsme se, že ještě jednu noc zvládnem, nakoupili jsme si medovej rum a tinto de verano, nějaký jídlo, udělali jsme si piknik na pláži a pak botellon (chlastání z flašek kdekoli-je to sice zakázaný, ale stejně je to tu oblíbená zábava, jen se to nesmí na veřejnosti). Byla docela sranda, akorát Luigiho maminka zvěstovala, že by snad mělo někdy pršet, což jsme doufali, že je jen mylnej odhad. Mylnej odhad ovšem nakonec až tak mylnej nebyl. Asi v šest mě v autě vzbudil déšť a za chvíli jsem je už viděla přibíhat, takže chudáci spící na pláži to odnesli. Chvíli jsme si jako mysleli, že zkusíme spát v těch pěti v autě, ale to fakt nešlo, takže jsme se rozhodli pro kvapný návrat do Sevilly. Stejnak už by se asi nevyčasilo, takže moře bohužel padlo. Péťa to chudák odmarodila, takže teď pěkně chrchlá a Slávek dodnes neotočí pořádně hlavou, ale byl to super víkend. Zítra se chystáme do Madridu, Slávek tam má nějakou kamarádku, takže budem bydlet u ní. Zazdíme trošku školu, ale snad to bude stát za to! Koukám, že už jsem toho napsala i tak dost, a víčka se mi klíží, takže to ostatní nechám na příště! Hasta luego!